Lenka Antropius​

Když jsem na facebooku četla příspěvek od jedné mé kamarádky, že Petra Havlová poptává někoho, kdo by jí udělal korekturu připravované knihy, cítila jsem obrovský tah a hned jsem zareagovala v komentáři. Petra se mi obratem ozvala a celý proces se spustil.Když jsem ke knize sedala, pořádně jsem neznala téma ani autorku. Když jsem se začetla do prvních řádků, věděla jsem, že je to kniha a její téma přímo pro mne, oslovila mě okamžitě. Doslova mě hned začala hladit někde hluboko uvnitř, na duši.Knihu jsem četla v období Velikonoc, čímž bylo celé to propojení ještě umocněno. Navíc jsem měla pocit, že spoustu toho, o čem se v knize, resp. v Bibli píše, právě prožívám nebo jsem tím nedávno procházela. A díky té jemnosti, laskavosti, láskyplnosti, která na mne z knihy promlouvala, se i ve mně tyhle vlastnosti začaly více otevírat.Chci podotknout, že pocházím z ateistické rodiny, Bibli jsem nikdy nečetla, o desateru přikázání jsem něco málo zaslechla, přesto jsem někde v hloubi sebe vždycky vnímala něco, nějakou sílu, ve kterou jsem věřila a cítila s ní spojení.V Petřině knize jsem měla možnost vstoupit do hloubky poznání a pochopení, jak jsou míněna jednotlivá přikázání a uvidět, jak jsem je vnímala mnohdy dost pokrouceně.Také pasáž věnovaná jednotlivým ženám Bible pro mne byla velmi hladivá a doslova mě opečovávala. S každou ženou jsem našla společnou řeč, společné prožitky, chápala její pohnutky - byly i mými.U křížové cesty mě nejvíc dojala pasáž, ve které se popisuje, jak vysílený Ježíš, jdoucí s křížem na zádech, zahlédne v davu oči své matky a vnímá, že ona ho vidí, že je tam s ním. Tolik mě ta scéna stále dojímá k slzám a zároveň velmi posiluje. Kolik síly a lásky je v upřímném lidském pohledu. Jak dokážeme jeden druhého podpořit pouhým uzřením se. Jak každý z nás vyroste, když je viděn.Také kapitola o devíti korábech, tedy o lidských vlastnostech nebo spíše pocitech - ponížení, odsouzení, odmítnutí, osamocení, bolest srdce, nenávist, vina, zvrácenost, oddělení - byla pro mne velmi silná a otevřela mi v mnohém oči, otevřela mne většímu soucitu k sobě i k druhým. Když člověk pochopí, že těmito pocity projdeme během života všichni, že s nimi každý z nás máme zkušenosti, že je to v pořádku, velmi nás to může osvobodit.Milé ženy, z celého srdce vás zvu k přečtení téhle nádherné knížky. Je psaná ženou, pro ženy. Je v ní tolik lásky, něhy, soucitu, pochopení, pohlazení, důvěry v nás ženy, křehké silné. Kniha, stejně jako Bible, vlastně popisuje lidskou psychiku, lidský život, různé jeho fáze, jednotlivá prozření, naše pády, vzestupy, propady a uvědomění a vede nás pomalu zase zpátky k sobě, k Bohu, k Velkému duchu, do Jednoty.Děkuji i tobě, milá Petro, že jsi pro nás tohle vzácné dílo přinesla, stáhla, sepsala a vydala. Ať se knížce daří, ať nám pomáhá zůstat v srdcích otevřené, i přes mnohé rány a jizvy, které na nich máme. Děkuji ti za důvěru a propojení, které tahle kniha zprostředkovala. Bylo mi ctí být první čtenářkou.